OHNIVÁ ZŘÍDLA

Odchod z pentu a dopisy z národáku

1 , 2 , 3 , 4 , 5 , 6 ,

1.

Fill se odlepil od skříně, která byla už z poloviny vyklizená a otočil se na svého spolubydlícího.

„Ty ses zbláznil“

Čika výtka trochu překvapila, nečekal,že Fill nepochopí jaké štěstí ho potkalo

„Zrovna od tebe bych čekal, že budeš mít radost se mnou.“

„Máš před sebou ještě pár let školy, a stejně si myslím, že ti to Voltain nedovolí

„Hele a vypadám na to, že by mě zajímalo, co si myslí ?“

Fill zabouchl Čikův kufr a dal mu pěknou podpásovku, když se ho zeptal na to co je každému z koleje nebližší

 „A co všichni ohniváci, pohár a naše parta?“

„Kamkoliv půjdu, ponesu si to všechno v sobě, ale tohle“ zvedl dopis

„Tohle je šance , bludrník je můj život, chápeš?“

„A to prostě pár let nepočká? Alespoň dostuduj,co budeš bez školy?“

„Totéž, jen budu mít děsný zpoždění.“

Fill věděl, že s Čikem už nic nehne, proto raději vyklidil pole. Ne však na dlouho, když se vrátil v patách mu byl Dagonat

„Nazdar, prý mi chceš říct něco důležitého, něco co bych jako rektor měl vědět.“

 Věděl že tenhle rozhovor přijde, ale stále na něj nebyl připravený. Chtěl to všechno popřít, pak jakoby se nechumelilo z police sundaval knížky a jen tak na půl pusy řekl

„ Končím tady, od nového měsíce jsem v národním týmu“

„Nový měsíc je už za tři dny, kdy jsi to chtěl říct“

„Později“

„Voltain už to ví? Vlastně co se ptám, ten taky nic netuší, co?“

„Poběžíš hned za ním?“

„Ne, to bys mu měl říct ty sám a to co nejdřív“

Za Dagem zavlál plášť a Čiko s Fillem osaměli.

„Ty si to nerozmyslíš, že ne?“

„Ne, tohle ne“

Tichou smutnou chvíli vyrušilo rozražení dveří do kterých se vřítil Matt.

„ Ty vole brácho ty to tu balíš? Fakt budeš lítat? To je pecka fakt bomba. Hele kdybys potřeboval managera jsem ti k dispozici.“

„ O tom nepochybuji. Hele za půl hodky to jdeme zapít, tak se sbal a mlč o tom“

Teprve když Matt odešel z pokoje, kluci se rozloučili, protože jim došlo, že odchod bude rychlejší než čekali.

Už jen tak seděli na sbalených zavazadlech, slibovali si, že když to půjde navzájem se navštíví a rozhodně skřítky nenechají zahálet, když Fill připomněl Čikovi, že by se měl ještě rozloučit s ředitelem jejich koleje.

Čiko beze slov vstal a odešel chodbou směrem k ředitelově pracovně. Uvnitř bylo prázdno, proto vzal z police pergamen a brkem napsal pár slov.

Odcházím z Pentagramu, dostal jsem nabídku ke Lvům.

 Díky za všechno. Čiko Verstný

Pergamen nechal na stole a rychle opustil pracovnu, tak rychle, že průvan sfoukl pergamen pod skříň.

Když se vrátil do pokoje, jen vytáhl váček nabral hrst a nechal se naposledy na Pentagramu posypat mlžným práškem.

Fill udělal totéž, jen se ještě před tím zeptal, jestli se rozloučil.Po kladné odpovědi i on se zahalil do prázdna a společně nejprve zamířili k domu s douzpami a potom naposledy do Křižánek.

Tam na ně čekal už Matt, který dodržel slovo, nikomu nic neřekl a skutečně přišel sám.

U Dvojčat se tématu odchodu dlouho vyhýbali, teprve po nějaké době si do jejich utajeného boxu nechali donést nápoj na rozlučku.

 Jejich oblíbený kaktusák se k tomu nehodil a Alan jim nabídl speciální nápoj, rozlučák, o kterém tvrdil, že na něj nikdy nezapomenou .

„Jak to chutná? Pěknej poblijon co?“

„ Každému na jazyku chutná jinak, záleží na tom.“ Zatvářil se Alan tajemně a odešel pro slibované nápoje.

Kluci se nechali obsloužit a když důležitě zvedli poháry a napili se, všichni se zašklebili stejně. Poháry odložili a jen cinknutí zlaťáku dalo tušit jejich odchod.

U Bludrniště se na okamžik zastavili, Čiko požádal Matta, aby se v jeho školním hábitu ještě chvilku potloukal kolem a zítra ráno ať si vykouzlí na něm svůj monogram.

„ Počkej ty to balíš už dneska?“

Matt už ale volal do prázdna.

„Tak“

„Tak“

„No byl jsi dobrej parťák“

„Jo a ty ze všech kámošů ten nejnesitelnější. Hele fakt občas napiš“

„Jasně no spíš pošlu replay tužku nebo rovnou obrazomet, ale dám o sobě vědět“

„Fakt se nechceš rozloučit i s ostatníma?“

„Ne, vím jak by to brali a …ne, necháme to takhle, třeba jim to časem dojde, že je nezrazuju, jen prostě jdu dál.“

„ Tak jim to tam ukaž.“povzbudil Fill Čika a poplácal ho po rameni.

Od hradu se ozvalo první bimbání zvonu k večeři, což byl pokyn k rychlému rozloučení. Jasně, že každým koncem něco nového začíná, ale ani Čikovi se ten krok do douzpy nedělal lehce. Už měl našlápnuto, když se otočil k Fillovi, kterému taky nebylo do smíchu a zeptal se ho, jestli i on se občas ozve.

„Já psát budu.“ Následovalo rychlé obejmutí a pak už jen dlouhé koukání Filla na vlnící douzpu ve které mu zmizel kamarád se schopností spadnout do každého maléru a s neuvěřitelným talentem pro jednu z nejfantastičtějších kouzelnických her.

2.

Fill se pomalu a smutně vracel k hradu a očima zabloudil k Dagovi, který z cesty hrdinů sledoval bludrniště po kterém běhal sem a tam „Čiko“. Dřív než Dagovi dojde k čemu došlo, ho raději Fill doběhl a zeptal se jestli nejde na večeři.

Společně vešli do jídelny a i bez toho, že by Fill napínal uši, tušil o čem ohniváci, kteří měli hlavy u sebe debatují.

Zatímco jedni pro Čika chtěli udělat tajný mejdan na rozlučku, jiní se zlobili, že je chce opustit. Co nevěděli bylo to, že ten už je pryč. Stejně tak to nevěděl ani Jean Voltain, kterému neušel podivný šum od ohniváckého stolu. Znovu ostřížím zrakem pohlédl na svoje studenty a pak se k nim rychlým krokem vydal.

„Kde je Mathew a Verstný?“

„Čika jsem viděl na bludrništi“ odpověděl chlácholivě Dag, zatímco se Fill snažil dostat do zákusku a ani se na ředitele nepodíval.

Ten už tenhle pohled do pryč znal, na nic se neptal a vyběhl do druhého patra hradu do chlapeckých pokojů. Klepáním se nezdržovat ještě v chůzi hůlkou rozrazil dveře a bylo mu to všechno jasné. Emilos se ho neptal na Čika jen tak, opravdu ho do reprezentace pozval a tomu nikdo nestál ani za rozloučení a hned se vytratil.

Voltain se rozmrzele vrátil do jídelny, Dagovi jen řekl „řekni Mattovi ať přestane šaškovat na bludrništi“, Fillovi věnoval zhnusený vyčítavý pohled a pak se vrátil ke stolu pro Radu 4. Tam v rychlosti řekl ostatním , že má Pentagram o jednoho studenta míň a dál se k tomu vracet nechtěl i když se ho profesorky co seděly nejblíže ptaly na podrobnosti.

Čikův tajný odchod bral jako zradu stejně tak jako si to myslela většina epicentra nebo bludrníkový tým. Radost měli snad jen knihomolové a profesorka bylinkářství,které už nikdo nebude chodit krást do skleníků. Nenadálý odchod se však ten večer řešil všude i v pracovně Rady 4. Frederik Beastmaster se ptal jestli Čika Verstného úplně vyřadit nebo jestli se vrátí či co jiného s ním. Nakonec se Rada 4 usnesla na tom, že do jeho plnoletosti stále bude veden jako student institutu a pak se uvidí. Jean Voltain na dotaz jestli pro něj pojede odpověděl, že kluka u Lvů nechá, že on si to tam stejně zkazí sám a že ho ještě rádi vrátí zpátky. Tím se problém odložil a ředitelé svou schůzku skončili.

Zatím na jiném místě jiná schůzka začínala. Po večeři tým Lvů měl pravidelnou schůzku, kde se rozebíral dnešní trénink i taktika pro nadcházející přátelský zápas proti týmu, který je pozval na exhibiční zápas, který se bude konat za 14 dní. Akorát řešili jestli pojedou nebo ne, když do jídelny vešel Čiko.

Všechny pohledy se k němu otočily a Emilos se zvedl, že ho přivítá. Předběhl ho však Robi.

„ Jsi tu brzo nebo snad pro tebe platí jiný kalendář?!“

„Ale no tak Robi nějak to uděláme“ Emilos si podal s Čikem ruku a nabídl mu místo u stolu.

„Ses nemohl dočkat co?“šeptl Čikovi Fero a Janinka ho pochválila, že od léta povyrostl.

„To abychom to dneska rozpustili“ zvedl Robi hlas a tak všichni zmlkli a provinile koukali před sebe na stůl.

„ Je před námi za měsíc zápas s Kladivama, ale tenhle přátelák by mohla být pěkná rozcvička“ vrátil se trenér k přerušenému tématu

„ Jestli se někdo zraní, tak co pak?“ Robimu se představa neúplného týmu proti Kladivům nelíbila

„ Je to jen exhibice, to zvládneme“ namítala

„ Takže jim odepíšeme, že přijedeme“ zakončil diskuzi Emilos

„Paráda“ těšil se na zápas nováček týmu

„Tebe se to netýká“ usadil ho asistent trenéra a nikdo nepochyboval o tom, že nevraživost těch dvou své hrany neotupila ani trochu.

3.

První noc v týmu usnul až pozdě, chtěl se Emilose zeptat jak to Robi myslel tím „tebe se zápasy netýkají“ taky byl na pokoji sám a myslel na to, jak asi zprávu o jeho odchodu vzali epicentráci a také jeho jiní kamarádi a kamarádky. Byl rád, že je tady, ale také se mu trochu stýskalo po partě a to netušil, že to bude i horší mnohem horší. Že přijdou chvíle kdy odtud bude chtít pryč.

Když se mu povedlo usnout už mu někdo tahal deku, že za chvíli je rozcvička.

Čiko se sotva vypotácel z postele a už k němu vtrhl Fero a smál se mu, že je ještě v pyžamu.Čiko nestihl ani odpovědět a Fero už byl pryč.

Tak sebou pohnul taky ale i tak na první trénink přišel pozdě.Emilos ho taktně upozornil, že tu měl být už před čtvrthodinkou, Fero ten se smál div si pusu neroztrhl, že konečně není všude poslední on a Robi byl zase na koni a užíval si kárání provinilce.

Janinka Čika povzbudila ať si z toho nic nedělá, že to se stane a když vystartovali na ranní běh běžela pomalu s ním.Během běhu kolem areálu mu vysvětlovala jak to tu chodí a kdy kde má být a ať se nebojí, že mu bude pomáhat.

„ Aha tady se to pojalo jako debatní klub“přerušil je Robi a tak přidali, jenže utéct Robimu, to je nemožné, stále jim dýchal na záda a nenechal je zpomalit.

Čiko tempo nevydržel dlouho a sběhl z trasy aby se na trávníku vydýchal. Janinka se k němu sklonila jestli bude v pořádku.

„Bude, ty běž dál“ odvelel jí Robi a sám u Čika počkal dokud se nedostal z krize.

„Takže, aby bylo jasno, zastávky určuji já“

„ Prostě nezvládám“

„Když nezvládáš tak odtud vypadni, tady nejsi ve školičce tady si nehrajeme.“

„ No jasně“

„Jo a abych nezapomněl až doběhneš tohle kolo, dáš si ještě jedno za pozdní příchod a buď od té dobroty a hoď sebou ať jsi včas na snídani a nemusí se zase na tebe čekat až se uráčíš.“

Robi počkal až se Čiko rozeběhne pak odkopl nejbližší kámen a doběhl do cíle, kde na Čika jen ukázal palec,ale ne na znamení, že je vše ok, ale že má ještě to jedno kolečko.

Na snídani kupodivu přišel včas ale byl totálně bez nálady a to den ještě pořádně nezačal.

Šeba se mu smál, že nerad vstává a jak se mu časný budíček líbí. Fero ten se přidal s tím, že se u něj stavil, když vybíhal z baráku a Čiko stál v pyžamu u postele a rozlepoval si pracně oči.

Emilos je poslouchal a usmíval se jakej veselej tým to má.Jeho asistent jeho nadšení nesdílel, ale po rozcvičce mu Emilos domlouval ať nechá chvíli kluka rozkoukat a Robi ač nerad mu to odkýval.

Dopolední trénink byl ve znamení nácviku nové finty, ale Čiko jí nezkoušel ten společně s Ferom procvičovali základní letecké dovednosti a nahrávky. Na konci tréninku se všichni, včetně Emilose rozdělili do dvou týmů a zahráli si proti sobě. Emilos hrál druhého nosiče, první byl Fero, Robi ten byl prvním nosičem druhého týmu a k sobě dostal Čika což nijak nekomentoval, jen po prohraném zápase utrousil, že bylo jasné že prohrají když jejich tým hraje s handikepem. Šeba se zasmál, že by Robi neměl být k sobě tak kritický a ostatní se povedenému vtípku zasmáli.Po tréninku ještě přesunuli Čika na pokoj k Ferovi a pak už měli až do oběda volno. Volno, které rychle uteklo a od dvou další trénink. Na ten si Čiko myslel, že snad už ani nepůjde, byl unavený a tenhle tréninkový sranda zápas byl tvrdý stejně jako utkání školního finále. No ale odpolední i pak kratší večerní trénink zvládl celkem dobře a po večeři na poradě týmu se na něj nesypalo o moc výtek než k ostatním. Robi připomněl večerku na desátou hodinu, ale pro dnešek to bylo zbytečné. Čiko usnul hned potom co se po večeři doplazil na pokoj.

4.